POJÍZDNÝ ZÁVĚS S OVLÁDÁNÍM UNICRAFT HFW 5
ELEKTRICKÝ LANOVÝ KLADKOSTROJ UNICRAFT MES 999-2
Transportní plošiny s nosností až 12 tun (2× transportní plošina, 2× ocelová tyč)
HYDRAULICKÝ ZVEDACÍ STŮL HOLZMANN SHT300XF
HOLZMANN HUB15FLEX-48V-BATT NÁHRADNÍ BATERIE
PERMANENTNÍ MAGNET UNICRAFT PLM 301
Transportní plošina říditelná s nosností až 6 tun
HYDRAULICKÝ STROJNÍ ZVEDÁK UNICRAFT HMH 10
Transportní plošiny s nosností až 12 tun (2× transportní plošina, 2× ocelová tyč)
Transportní plošina říditelná s nosností až 6 tun
VOZÍK PALETOVÝ GHW 2500-115 PA
PALETOVÝ VOZÍK UNICRAFT PHW 2508 DF
UNIVERZÁLNÍ NAVIJÁK (hupcuk) UNICRAFT USZ 3201
PALETOVÝ VOZÍK UNICRAFT PHW 2508
Transportní plošina říditelná s nosností až 12 tun
Transportní plošina říditelná s nosností až 12 tun
PALETOVÝ VOZÍK UNICRAFT PHW 2507 K
ŘETĚZOVÝ KLADKOSTROJ UNICRAFT K 10001
HYDRAULICKÝ ZVEDACÍ STŮL HOLZMANN SHT350XXF
ELEKTRICKÝ LANOVÝ KLADKOSTROJ UNICRAFT ESW 500
ZVEDACÍ RÁM HOLZMANN SHT310PAR PRO STŮL SHT310
ELEKTRICKÝ LANOVÝ KLADKOSTROJ UNICRAFT ESW 800
NŮŽKOVÝ ZVEDACÍ STŮL UNICRAFT FHT 500
PALETOVÝ VOZÍK S VÁHOU HOLZMANN HUB 25KG
PERMANENTNÍ MAGNET UNICRAFT PLM 601
PALETOVÝ VOZÍK GHW 2500-180 PU
ZVEDACÍ PLOŠINA PRO MOTOCYKLY UNICRAFT MHB 455
PALETOVÝ VOZÍK UNICRAFT PHH 1001
HYDRAULICKÝ ZVEDACÍ STŮL HOLZMANN SHT310
PERMANENTNÍ MAGNET UNICRAFT PLM1001
PLNĚ ELEKTRICKÝ PALETOVÝ VOZÍK HOLZMANN HUB15FLEX-48V
ELEKTRICKÝ ŘETĚZOVÝ KLADKOSTROJ UNICRAFT EKZT 5-1
HYDRAULICKÝ STROJNÍ ZVEDÁK UNICRAFT HMH 25
RUČNÍ VYSOKOZDVIŽNÝ VOZÍK UNICRAFT GHHW 1000
ZVEDACÍ PLOŠINA PRO MOTOCYKLY UNICRAFT MHB 680
ELEKTRICKÝ ŘETĚZOVÝ KLADKOSTROJ UNICRAFT EKZT 5-2
ELEKTRICKÝ ŘETĚZOVÝ KLADKOSTROJ UNICRAFT EKZT 10-1
ELEKTRICKÝ ŘETĚZOVÝ KLADKOSTROJ UNICRAFT EKZT 10-2
ELEKTRICKÝ ŘETĚZOVÝ KLADKOSTROJ UNICRAFT EKZT 20-1
PALETOVÝ VOZÍK S VÁHOU UNICRAFT PHW 2000 W
ELEKTRICKÝ ŘETĚZOVÝ KLADKOSTROJ UNICRAFT EKZT 20-2
PERMANENTNÍ MAGNET UNICRAFT PLM 2001
POJÍZDNÝ AUTOZVEDÁK UNICRAFT WWH 60 000 PH
PALETOVÝ VOZÍK S VÁHOU A TISKÁRNOU UNICRAFT PHW 2000 WP
HYDRAULICKÝ ZVEDACÍ STŮL UNICRAFT SHT 1000
HYDRAULICKÝ ZVEDACÍ STŮL UNICRAFT SHT 2000
HYDRAULICKÝ ZVEDACÍ STŮL UNICRAFT SHT 1001 G
HYDRAULICKÝ ZVEDACÍ STŮL UNICRAFT SHT 1001 U
Nízkozdvižný vozík, slangově také „paleťák“, je ručně vedený dopravní prostředek poháněný lidskou silou neboelektrickým pohonem. Používá se k manipulaci s paletami a bednami, které jsou k tomu uzpůsobené a mají vhodné nabírací otvory. Pojíždět s ním lze jen po rovných zpevněných plochách jako jsou výrobní a skladové haly nebo nakládací rampy.
Zvedák (zdvihák, zdvihadlo) neboli hever (z německého Heber) je zařízení, které slouží ke zvedání kusových břemen do výšky několik centimetrů až metrů.
Podle způsobu přenosu síly se rozdělují na:
Výrobou zvedáků se zabýval specializovaný zámečník
U těchto typů zdvihadel je zdvihací síla přenášena pomocí základních mechanických členů jako jsou pohybové šrouby, ozubené převody, pákové systémy apod. Pohony těchto zvedáků jsou buď ruční nebo pomocí elektromotorů.
Základní typy mechanických zdvihadel:
Tento typ se vyrábí pro nosnost 2 – 50 tun. Tyč s hřebenovým ozubením je uložena v plechové skříni, hnací síla se z kliky převádí složeným ozubeným převodem na pastorek a z něho na ozubenou tyč. Břemeno v různých polohách zajišťuje rohatka se západkou.
Poměr síly na rukojeti k tíze břemena je u šroubových zvedáků menší než u hřebenových a proto stejnou silou lze zdvihnout těžší břemena. Jednoduchých šroubových zvedáků se používá pro zdvihání břemen o hmotnosti až 35 tun do výšky až 300 mm. Matice, suvně uložena ve vedení tělesa zvedáku se při dotáčení šroubu s břemenem zdvihá nebo klesá. Výšku hlavice zvedáku před použitím podle potřeby přestavíme zašroubováním nebo vyšroubováním pomocného šroubu v horní části matice. Účinnost šroubových zvedáků je malá.
Používá se pro hmotnosti břemene do 50 tun.
V dnešní době hojně zastoupeny tzv. zvedacími gumovými vaky. Možno nafukovat kompresorem, stlačeným vzduchem z tlakové lahve nebo ruční pumpou.Nosnosti vaků od 5 tun do 50 tun. Velmi rozšířené ve vybavení hasičů.
Používá se pro nejtěžší břemena. Kapalina se vytlačuje kýváním páky přes výtlačný ventil pod píst o velkém průměru, přičemž je nádrž kapaliny uzavřena sacím ventilem. Břemeno se spouští otevřením přepouštěcího ventilu.
Kladka je volně otočné kolo na hřídeli, po obvodě zpravidla opatřené drážkou, která vede lano nebo řetěz. Funkcí kladky není přenos kroutícího momentu, ale změna směru tahové síly ohebného média, které je přes kladku vedeno. Vedeným médiem mohou být nejrůznější druhy lan a řetězů, pásy, dráty, struny a pod. Podle průřezu vedeného média je vytvarována drážka na obvodě kladky. Kladka je uložena tak, aby bezpečně přenášela výslednici tahových sil média.
Pracovní kladky představují z hlediska mechaniky jednoduché stroje založené na principu páky. Ekvivalentem pevné kladky je rovnoramenná dvojzvratná páka s rameny o délce R a ekvivalentem volné kladky je jednozvratná páka s rameny o délce R a 2R.
Síla přenášená kladkou se snižuje o pasivní odpory, což jsou:
Celková účinnost jedné kladky je {\displaystyle \eta _{1}=\eta _{C}\cdot \eta _{L}}
Jelikož je lanový odpor dán rozměry {\displaystyle \xi _{1},\xi _{2}}, jejichž hodnoty je v reálných podmínkách velmi obtížné určit, neboť jsou závislé jednak na konstrukci, ale také na rychlosti a zatížení lana, používají se v praxi empirické hodnoty celkové účinnosti. Pro ocelová lana se berou hodnoty {\displaystyle \eta _{1}=0,98} pro kladky na valivých a {\displaystyle \eta _{1}=0,96} na kluzných ložiskách.
Zátěžová síla {\displaystyle Q} se rozdělí na dvě lana {\displaystyle Q=F_{1}+F_{2}}, kde platí {\displaystyle F_{2}=F_{1}\cdot \eta _{1}} a tedy {\displaystyle Q=F_{1}\cdot (1+\eta _{1})}. Kladka se zátěží se zvedne o míru {\displaystyle s} a vykoná práci {\displaystyle A_{Q}=F_{1}\cdot s\cdot (1+\eta _{1})}. Volný konec lana musí být tažen silou {\displaystyle F_{1}} po dráze {\displaystyle 2\cdot s}, takže se musí vynaložit práce {\displaystyle A_{F}=F_{1}\cdot s\cdot 2}.
Účinnost volné kladky je tedy: {\displaystyle \eta _{v}={\frac {A_{Q}}{A_{F}}}={\frac {F_{1}\cdot s\cdot (1+\eta _{1})}{F_{1}\cdot s\cdot 2}}={\frac {1+\eta _{1}}{2}}}.
Účinnost jednoduchého kladkostroje složeného z jedné volné a jedné pevné kladky pak bude {\displaystyle \eta =\eta _{1}\cdot {\frac {1+\eta _{1}}{2}}}.
Pokud dojde k zablokování kladky a kladka se přestane volně otáčet, začne lano po kladce prokluzovat. V takovém případě se uplatní na kladce odpor zvaný vláknové tření, kde platí: {\displaystyle F=F_{1}\cdot e{\mu \beta }}, kde {\displaystyle e} je Eulerovo číslo, {\displaystyle \mu } je součinitel tření lana na kladce a {\displaystyle \beta } je úhel opásání (v obloukové míře), který je na kladce zpravidla roven {\displaystyle \pi }.
Účinnost jedné zablokované kladky je: {\displaystyle \eta _{1Z}={\frac {F_{1}}{F}}={\frac {1}{e{\mu \pi }}}={\frac {1}{23,13{\mu }}}}
Což například při {\displaystyle \mu =0,1} (přibližně ocel na oceli nebo litině) dává účinnost {\displaystyle \eta _{1Z}=0,73} (pokud zanedbáme vliv tvaru drážky).
Kladkostroj je kombinace pevné a volné kladky, případně několika párů kladek. Ty mohou být uloženy nad sebou ve společném třmenu, u lodních kladkostrojů na napínání plachet a lan (tzv. „talje“, angl. tackle) se umísťují vedle sebe na společné ose.
Kladkostroj kombinuje výhody volné a pevné kladky: znásobuje působící sílu, která přitom může působit směrem dolů. Při použití více kladek se potřebná síla F vypočte podle vzorce: F = G / 2n , kde G je tíha břemene a volných kladek, n je počet volných kladek.
Vynález kladkostroje se připisuje Archimédovi, který prý s jeho pomocí sám zavlékl naloženou válečnou loď do přístavu.[1] Po něm se také nazývá Archimédův kladkostroj, kde je pohyblivý konec lana nad volnou kladkou zavěšen na třmen další volné kladky. Potom platí, že síla se zmenší dle vztahu F = G / 2n, kde n je počet skutečně volných kladek.
V klidu se zátěžová síla {\displaystyle Q} rovnoměrně rozdělí na jednotlivé nosné průřezy. Ale za pohybu se při přechodu lana přes jednotlivé kladky postupně snižuje síla v laně v poměru účinnosti jedné kladky. Součet sil v jednotlivých {\displaystyle k} nosných průřezech je roven zátěžové síle {\displaystyle Q}.
{\displaystyle Q=F_{1}+F_{2}+.....+F_{k}}, kde {\displaystyle F_{(n+1)}=F_{n}\cdot \eta _{1}} neboli {\displaystyle Q=F_{1}+F_{1}\cdot \eta _{1}+F_{1}\cdot \eta _{1}{2}+.....+F_{1}\cdot \eta _{1}{(k-1)}=F_{1}\cdot (1+\eta _{1}+\eta _{1}{2}+....+\eta _{1}{(k-1)})}.
Zatímco kladnice s volnými kladkami vykoná dráhu {\displaystyle s}, musí konec lana zatížený silou {\displaystyle F_{1}} vykonat dráhu {\displaystyle k\cdot s}. Pak práce potřebná na zdvižení břemene {\displaystyle Q} je {\displaystyle A_{Q}=Q\cdot s} a práce vynaložená silou {\displaystyle F_{1}} je {\displaystyle A_{F}=F_{1}\cdot k\cdot s}.
Účinnost kladkostroje je poměr práce vykonané k práci dodané: {\displaystyle \eta ={\frac {A_{Q}}{A_{F}}}={\frac {F_{1}\cdot s\cdot (1+\eta _{1}+\eta _{1}{2}+....+\eta _{1}{(k-1)})}{F_{1}\cdot k\cdot s}}={\frac {1+\eta _{1}+\eta _{1}{2}+....+\eta _{1}{(k-1)}}{k}}}
(Pokud potřebujeme, aby tažná síla směřovala dolů, musíme přidat další pevnou kladku o účinnosti {\displaystyle \eta _{1}}. Potom je celková účinnost: {\displaystyle \eta =\eta _{1}\cdot {\frac {1+\eta _{1}+\eta _{1}{2}+....+\eta _{1}{(k-1)}}{k}}}.)
V technické praxi se kladky používají u nejrůznějších mechanismů, od zavěšení hodinového závaží až po velká zdvihadla, stavební, důlní a těžební stroje, dále pro napínání drátů elektrického vedení, vypínání plachtoví na jachtách, při stavbách drátěných ohrad či plotů apod. Kladka jako každý jednoduchý stroj práci neušetří, spíše naopak musíme do kladky vložit větší práci, než jakou chceme, aby kladka vykonala, jelikož část vložené práce se ztratí třením. Účinnost kladky je tak vždy menší než 1.
Nejběžnější a nejznámější stroje u nichž jsou použity kladky :
Volné kladky na stavebním jeřábu
Lodní kladkostroj (talje)
Termínem kladka bývají také označovány některé jiné strojní součásti kupř.:
Naviják
Naviják je mechanické zařízení, které se používá na navíjení a případné uložení lana, kabelu nebo řetězu. Skládá se z otočné cívky či bubnu na hřídeli a z jeho pohonu. Pracuje na principu jednoduchého stroje kola na hřídeli.
Nejjednodušší naviják tvoří pevně uložená otočná cívka čili navíjecí buben. Připojením kliky vzniká ruční zařízení zvané rumpál. Pro větší síly může být hřídel bubnu poháněn šnekovým převodem, s ručním nebo elektrickým pohonem. Takové zařízení se nazývá vrátek. Pokud má vrátek sloužit ke zvedání břemen, upevňuje se na nosnou konstrukci; pohon se pak obstarává ručně řetězem anebo elektromotorem (tzv. kočka). Vrátek s možností pojezdu po kolejnici nebo na pohyblivém rameni tvoří jeřáb.
Naviják může být vybaven elektromagnetickou a/nebo mechanickou brzdou nebo také ozubenou západkou, která jistí buben proti samovolnému odvíjení. Taková ráčna je důležitá zejména při napínání drátů či lan, případně jejich svazků.
Patrně nejstarším použitím navijáku je rumpál u studny, který sloužil k vytahování vědra s vodou. Velmi staré je i použití navijáku na stavbách, kde slouží ke zvedání kamenů a stavebního materiálu. Zvláštním druhem použití je stavba elektrických vedení, podzemních i vzdušných, kde slouží také k napínání drátů. Navijáky jsou vlastní funkční součástí jeřábů, vleků i lanovek. Používají se v dolech, kde slouží jak k vytahování vytěženého materiálu, tak ke spouštění zařízení a dělníků do šachty. Navijáky se užívají k vlečení aut, lodí nebo kluzáků. Vlečné a vyprošťovací navijáky se často montují na nákladní auta, na traktory, případně i na pásová vozidla a tanky.
Různé navijáky se vyskytují na lodích, kde slouží ke spouštění a vytahování kotva|kotvy, plachet nebo záchranných člunů. Malý naviják s důmyslnou mechanikou je důležitou součástí rybářského prutu. V divadle jsou navijáky součástí jevištní techniky a slouží k manipulaci s kulisami.
Největší naviják na světě je na hlubinném stavebním plavidle DVC Balder, které slouží ke kladení podmořských potrubí, zejména ropovodů. Jeho buben má průměr 10,5 metru a bezpečnou nosnost 275 metrických tun.
Rudl
Rudl je dvoukolový ruční vozík pro manipulaci se zbožím v krabicích nebo bednách. Svislá trubková konstrukce přechází nahoře do dvou rukojetí. Dole je kolmo k nosné konstrukci upevněna plošinka pro náklad. Rudl jezdí na dvou kolech osazených ve spodní části konstrukce.
Zboží, kterým chceme manipulovat, by mělo být ve stabilním obalu. Nejčastěji jde o krabice, přepravky, bedny, ale i pytle. Při nakládání jednou rukou držíme stoh přepravek nebo krabic, druhou rukou jednu rukojeť rudlu. Náklad nakloníme od sebe a druhou rukou zasuneme rudl plošinkou pod náklad. Potom zvrátíme rudl i s nákladem mírně na sebe. Konstrukce rudlu funguje jako páka s osou v ose kol. Naložený rudl tlačíme před sebou. Nestabilní, ale lehčí náklad můžeme jednou rukou přidržovat, k řízení zpravidla stačí jedna ruka.
Rudly se často konstruují jako svařované z tenkostěnných ocelových trubek, plošinka je z ocelového plechu. Konstrukce bývá práškově lakovaná. Kola jsou dnes už výhradně s plnými gumovými obručemi nebo na pneumatikách. U starších provedení bývala kola i celolitinová. Kola jsou v kluzných ložiscích, vzácně pak s kuličkovými ložisky. Konstrukce z hliníkových nebo nerezových trubek jsou dost výjimečné. Hlavně pro vyšší cenu. Pro používání rudlu ke specifickým účelům, kdy se manipuluje stále se stejným nákladem, doplňuje se konstrukce dodatečnými úchyty nebo vzpěrami. Pro manipulaci s kufry existují lehké sklápěcí nebo skládací verze rudlu.
Rudl je univerzální manipulační prostředek. Je levný a dostupný, obsluha nevyžaduje složitý zácvik. Na nákladních automobilech, které se používají pro rozvoz zboží se často rudl vozí jako běžné vybavení. Společně s hydraulickým zvedacím čelem umožňuje nakládání a hlavě skládání zboží kdekoli, bez dalších manipulačních prostředků. Standardní provedení rudlů jsou určena pro provoz na rovných pevných plochách. Pro manipulaci po schodech byla vyvinuta verze rudlu, kde místo kol jsou namontovány hvězdice se třemi nebo pěti menšími kolečky. To umožňuje překonávat svislé nerovnosti jako jsou schody.